Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

Jindřichův Hradec.

Bydlí zde má starší sestra, prožila jsem tady kousek puberty :-) a ráda se sem vracím.

 Baťa tu měl v Panské ulici svou prodejnu i s bytem. Prakticky tu žili v době 2 svět.války. Po roce 1945 se vratili nazpátek do Mostu. Za prohlídku stojí zámek, opravený a stále se na něm dělají další opravy. To samé platí o uličkách kolem zámku a směrem do města a kolem Nežárky. Je tu Jihočeská universita, zdravotní škola, obchodní škola. Byla tu i přádelna Otín, zbankrotovala...Nemocnice s poliklinikou, plavecký bazén, zimní stadion...prostě všetrané sportovní využití.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

*** 

Návštěvník města má na dosah architektonické skvosty, jejichž historie sahá až do 13.století. Renomovaný zámek pánů z Hradce, řadu kostelů a v poslední době i probouzející se podhradí a městskou památkovou rezervaci. Další blízká města dýchající historií: Slavonice, Třeboň, České Budějovice, hrad Landštějn nebo vodní zámek Červená Lhota.
Město Jindřichův Hradec – historie
Jihovýchodní Čechy mají své osobité kouzlo. Krajina, protkaná hladinami potoků, řek a zejména rybníků, se tu z rovinaté Třeboňské pánve zdvíhá v zalesněné kopce České Kanady, aby na malém kousku země dala vyniknout své rozmanitosti. A uprostřed vší té přírodní krásy spočívá skutečný klenot:
město nad rybníkem Vajgar, v jehož hladině se zrcadlí nádherné panorama gotického hradu a renesančního zámku, němého svědka zašlé slávy jeho někdejších šlechtických obyvatel.
 Počátky Jindřichova Hradce souvisejí s existencí slovanského hradiska ve výhodné poloze na ostrohu řeky Nežárky a Hamerského potoka, které bylo nejpozději od 10. století správním centrem širokého okolí a zároveň důležitým strategickým bodem na jihu přemyslovského státu. Na konci 12. století dostal jihovýchodní Čechy v úděl Vítek z Prčice, který toto území rozdělil mezi své syny, kteří se stali zakladateli významných jihočeských šlechtických rodů: z Landštejna, ze Stráže, z Ústí a nejmocnějších Rožmberků a pánů z Hradce. Všichni tito Vítkovci užívali pak ve svých erbech pětilisté růže různých barev.
Nejstarší dochovaná písemná zpráva o Hradci pochází z roku 1220, kdy jindřichohradecké panství vlastnil zakladatel rodu pánů z Hradce, Jindřich I., nejstarší syn Vítka z Prčice. Ten na místě dřívějšího hradiska vystavěl gotický hrad, v jehož předhradí z původní řemeslnicko-obchodní osady vzniklo v polovině 13. století město, které nese jméno právě po Jindřichovi (v latinských listinách bylo nazýváno Nova domus, odtud německé Neuhaus, současný název města je poprvé doložen až roku 1410). Erb pánů z Hradce, zlatá růže v modrém poli, doplněný privilegiem krále Vladislava II. z roku 1483 o dva zlaté královské lvy a iniciálu W s korunkou, je dodnes ve znaku města. Při ústí Svatojánské ulice na náměstí Míru stojí budova bývalého hotelu U zlaté husy, kde přenocoval Karel Havlíček Borovský při své nedobrovolné cestě do vyhnanství, na níž ho provázel jindřichohradecký rodák, komisař Dedera. Ve vedlejším domě (dnes hotel Concertino) s v roce 1600 pravděpodobně narodil známý český barokní básník a hudební skladatel Adam Michna z Otradovic.
Centrem historické části Jindřichova Hradce je náměstí Míru s původně gotickou radnicí, několikrát přestavovanou (první doklad o opravě kamenné radnice pochází z roku 1493), na jejímž průčelí je umístěn znak města, a se sousoším Nanebevzetí Panny Marie, nejtypičtější barokní památkou, kterou v letech 1764 - 1766 vytvořil sochař Matouš Strachovský. Na severovýchodní straně náměstí poutá pozornost tzv. Langrův dům, jedinečná původně gotická, později renesančně přestavěná budova, jejíž průčelí je zdoben figurálními sgrafity zobrazujícími biblické výjevy, podloubí je sklenuto diamantovou klenbou.
Starému městu dominuje proboštský kostel Nanebevzetí Panny Marie s věží, jehož nárožím prochází 15. poledník východní délky. Původně gotický kostel byl postaven ve 2. polovině 14. století, o sto let později byl opravován a rozšířen o tzv. Špulířskou kapli se zajímavou krouženou žebrovou klenbou s figurálními svorníky a plastickými ozdobami se zvířecími motivy za samého počátku 16. století. V kapli byly uloženy ostatky sv. Hippolyta, patrona města. Věž, vysoká 65 m, pochází z 15. století, svou nynější podobu získala - podobně jako řada další městské architektury - po ničivém požáru města v roce 1801, kterému padlo za oběť 318 domů a 30 lidských životů. V letních měsících je věž, z níž je překrásná vyhlídka na město i okolí, přístupná veřejnosti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář